O mně - Anežka Konvičková

Začala bych tím, že u mě byl Turnerův syndrom zjištěn již prenatálně. Jako novorozenec jsem žádné znaky, které ukazují na Turnerův syndrom jako jsou otoky, kožní řasa nebo vrozená srdeční vada neměla. Jako malinká jsem byla sledována doktory, aby bylo vše pod kontrolou. Léčba začala v první třídě, když mi bylo asi 6 let. Aplikovala jsem si injekce každý večer do stehna.

Od začátku jsem pacientkou v Dětské nemocnici Brno na endokrinologii u paní doktorky Dany Novotné. A ještě tak rok budu. Poté musím přestoupit k dospělému endokrinologovi. Se všemi svými lékaři jsem spokojená a vůbec se mi nechce měnit pediatry za lékaře pro dospělé. RH jsem se léčila skoro 10 let.

Na začátku jsem měla kontroly na endokrinologii každé tři měsíce a po nějaké době se to snížilo na jednou za půl roku a momentálně je to jednou za rok. Pravidelně jsem měla a mám kontroly na endokrinologii, gynekologii, kardiologii, ušním a dříve jsem musela na rentgeny ruky kvůli kostnímu věku. Kostní věk ovlivňuje to, jestli má ještě cenu růstový hormon aplikovat.

Jako dítě jediné, co mě ovlivnilo bylo to, že na jakoukoliv akci se základní školou, tábory a další akce přes noc jsem musela brát chladící taštičku s injekcemi a zdravotníci či zodpovědné osoby byli vždy seznámeni s tím co a jak. Asi třikrát jsem se zúčastnila tábora pro děti s Turnerovým syndromem od firmy Pfizer v Penzionu Kukla. Bylo hezké, že jsme měli něco společného. Jinde jsem za celý svůj život žádnou dívku s Turnerovým syndromem nebo léčenou růstovým hormonem nepotkala, když samozřejmě neberu čekárny ordinací.

Jsem ráda, že jsem šikanu nikdy nezažila, bohužel každý takové štěstí nemá. Kolektiv na základní škole a později i na moji stávající škole byl vždycky dobrý a bez problémů. Samozřejmě malé narážky si asi zažije každý, ale není to nic z čeho bych si dělala starosti.